,,Světlo Večernice neroste ani neslábne.
Je mé a dám je, komu chci... jako své srdce."






Na milion malých střípků

5. května 2013 v 23:05 | Sarsorika |  Zánět básnického střeva
Rozsetá po polární krajině křídly sněžných sov
v unaveném úsměvu polární záře
s vůní ledového dechu bílých lišek
spících pod peřinku neobjevených souhvězdí

Rozezněná duhovou melodií zvonkoher
dešťového tance po hladině inkoustu
s jemným vánkem vzdušných polibků
ve zvonivém cinkotu zapomenutých snů

Rozechvělá žářem vyhasínajícího Slunce
ověnčeného křídly sněžných fénixů
spálená dotekem Sněžné královny
uhořelá v moci střípku kouzelného zrcadla

Rozlamaná do tisíců sklíček mozaiky
jako tisíc korálků utopených v moři perliček
jako němá princezna tisíců vzdušných zámků
zamčená v tisící komnatě nejvyšší věže


Obrázek: weheartit.com

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christina | Web | 6. května 2013 v 18:58 | Reagovat

Tón, jediný tón, vykouzlí lásku.
Bodnutí, jediné bodnutí, ostří čepele, vykouzlí smrt. Příliš krásné na to, aby to tak náhle skončilo!
Euforie, má drahá!

2 Luné | Web | 6. května 2013 v 19:30 | Reagovat

Jako ta Večernice v prvních souhvězdích tvého blogu. Překrásná slůvka, až mě z té vší něžnosti lehce bolí srdce..

Je krásné pozorovat, jak se ze ztrápené lesní víly stává okřídlený snílek :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.