,,Světlo Večernice neroste ani neslábne.
Je mé a dám je, komu chci... jako své srdce."






Co šeptá jarní vítr do vlasů plačící vrbě?

16. května 2013 v 21:13 | Sarsorika |  Zánět básnického střeva
Vyprávěj mi,
kde houkají břízám výři
kolébavou píseň vánku
jenž vrbu krášlí
- copánek po copánku
duhovou mašlí a
vlečkou z hebkého chmýří
korunou sluneční záře
přát že vrba bude-li si
mraky z nebe vypáře
zlaté niti utká přízi
i v nářku se táže

,,Řekni křivolaká, čí jsi?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luné | Web | 17. května 2013 v 16:31 | Reagovat

Větší kouzelnici veršů jsem nikdy nezaslechla, nepocítila hvězdný prach slov tak moc, jako nyní. Nechala bych se unášet vánkem daleko ode všeho, ukolébaná tvými básněmi..

2 Christina | Web | 18. května 2013 v 18:11 | Reagovat

Melancholie provoněná nocí, vznešené vyřknutí světa krásy a trýzeň pod zemí ozářena roztržitým paprskem jarního slunce.!

Krásné,něžné jako rozkvétající poupě a přesto tak zoufalé,beznadějně nádherné jako pustá krajina v překrásné bouři!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.