,,Světlo Večernice neroste ani neslábne.
Je mé a dám je, komu chci... jako své srdce."






Bohyně osamění

6. března 2013 v 21:51 | Sarsorika |  Zánět básnického střeva
Chladivý vánek pohrává si s róbou smuteční.
nitě půlnoci v rozbouřené hladině sametu
bleďoulinká kůže polaskána svitem měsíčním
bělostné tělo sevřeno v korzetu

Labutí šíji Žal studí
ledovými dlaněmi hladí tváře lepé
tisícero vran bije křídly uvnitř hrudi
krhavou symfonií uspávájí oči slepé

Hrajíce si s přívěskem amuletu
za mlhami osaměle rozjímá
vítr mete listí do lidských světů
uzmuté dubům, jež v srdci ukrývá

Vrásčitých stromů kořeny
prorůstají skrze vzpomínky
skrz sypký žal, prach zvířený
a bují v roztodivné rostlinky

Na ledové květy usedají motýli
do jejichž křídélek osudy jsou vryty
bohyně čekaje než čas se nachýlí
v podobě lišaje krouží nad labyrinty

Jména bludných duší do kůže si vrývá
svítilnou jest, komu mrak slunce zastíní
však sama bolavá bývá
Nejosamělejší ze všech bohyní
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Parandelic | Web | 7. března 2013 v 8:52 | Reagovat

Krása^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.