,,Světlo Večernice neroste ani neslábne.
Je mé a dám je, komu chci... jako své srdce."






Labutě

6. února 2013 v 19:30 | Sarsorika |  Vzdušné zámky
Stmívalo se poněkud rychle. Z indigově modré oblohy se snášely nadýchané chomáčky sněhu a ve vzduchu tlela jemná násládlá vůně. Procházela zasněženou mýtinou k maličkému hájku, obehnaném plíživou mlhou. Mýtina lemovaly zakrslé keříky, celé pokryté mrazem a ona věnovala letmý okamžik jeřabinkám, ukrytými pod vrstvičkou ledu.
Třásla se, ale zima ji nebyla. Z nebe k ní shlíželi hvězdní hrdinové a vítr rozséval jejich příběhy po zasněžených kopečcích a ona jim mile ráda naslouchala, dnes však byla její mysl obtěžkána něčím jiným, než mýty a bájemi.
Brodila se chvátavě vysokým sněhem, který ji studil na holých kotníčcích, a snad tisícikrát se ve spěchu ohlédla zpět, ale jakmile se ocitla ve společenství spících bříz a dubů, našlapovala tichounce na špičky, aby ani jediná zmrzlá větvička nezapraskala, a od té chvíle ji ani nenapadlo se obrátit.
Bloudila dále do lesa, až se octla v magickém kruhu, tvořeném vysokánskými smrky. Sněhové vločky ji ulpívali meži řasami. Tma byla natolik hustá, že kol sebe zřela jen namodralou černotu. Z neznámé vůně se ji točila hlava. Zničeho nic se vzedmul vítr.
Průvan ji zašimral pramenem jejich havraních loken na tváři jen malou chvíli před tím, než jejím tělem otřásl mocný průvan. Vznesly se Bůh ví odkud. Jako by se vylíhly z mlhy. Jako by povstaly ze sněhu, letíce spontáně vzhůru k nebi. Ztráceje dech, v úžasu padla na kolena a pevně svírajíc sametový šat spatřila jeho duši, jak odlétává ukryta v labutích šíjích, v perutích, zachumlána mezi bělostnými peříčky těch nejčistších stvoření, k nebeským výšinám.

A zapomenuvší své vlastní jméno, naposled se pro něj rozplakala...

 


Obrázek: jenimal
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Luné | Web | 9. února 2013 v 20:30 | Reagovat

"Třásla se, ale zima ji nebyla. Z nebe k ní shlíželi hvězdní hrdinové a vítr rozséval jejich příběhy po zasněžených kopečcích a ona jim mile ráda naslouchala, dnes však byla její mysl obtěžkána něčím jiným, než mýty a bájemi." - tahle část dneska zabloudí do mých snů. Kéž jsou tak krásné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.